Než začnu s popisem a s příběhy tak bych rád aby jste obrázky a jejich popisky brali trochu s rezervou protože všechno dohledávat po více jak dvaceti letech není sranda a paměť už taky není co bývala. Každopádně si myslím že z takových 90% se mi to na podařilo dát dohromady. Další věc je časová osa, která mi už taky tak trochu splývá a tak je možné že jsem se někde nebo v některých věcech lehce odchýlil. Tak či onak to plus, mínus bude sedět a za zbylých 10% se omlouvám předem.
Nemohlo mi být víc jak sedm let když jsem poprvé přivoněl k hraním videoher. Teta které jsme jen tak říkali protože to byla jen mamky kamarádka nás občas hlídala když byl táta třeba v práci a mamka potřebovala něco zařídit.
Protože i ona chtěla mít svůj klid vzhledem k tomu že dělala domácí práce mi vždycky zapnula konzoli a já byl v sedmém nebi a to minimálně do chvíle než začal její oblíbený seriál M.A.S.H který jsem k smrti nesnášel!
To se samozřejmě po xx letech změnilo, seriál jsem viděl celý asi pětkrát a klidně se na něj s Vámi podívám po sedmé ale tehdy to byl můj největší nepřítel. 🤣
Hry které si matně vybavím byly primitivní porovnáním s dneškem ale tehdy snad nic lepšího nebylo.
Na moc her jsem si bohužel nevzpomněl protože je to už vážně hrozně dávno a na názvy si nevzpomenu už vůbec ale tehdy u mne nejspíš začala závislost na hraní her
Tuto kapesní konzoli pokud se tomu tak dá říkat jsem také hrával u ní a to právě ve chvíli kdy jsem z nějakého důvodu nemohl k televizi viz třeba M.A.S.H takže se dá říct že u ní jsem se nikdy nenudil.
Jsem si jistý že kdybych to viděl někde válet na krámě v regálu tak si to z nostalgie koupím a třeba i pro Lukáška by to byl super začátek 🙂
Jako většina narozených za komunistů jsem měl možnost si zahrát i na této sovětské raketě kterou jestli si dobře vzpomínám měl strejda. Pamatuji si že jsme jezdili do Mladé Boleslavi k babičce a někde jsem to tam našel se válet a samozřejmě jsem neodolal.
Nejsem si teď vůbec jistý jestli měla tato kapesní hračka jen jednu hru nebo jich bylo víc ale jsem si jistý že mne to taky na chvilku zabavilo.
Potom už přišla celkem dlouhá éra kazetkových videoher (kterým se snad říká SNES), kterým jsem vážně propadnul. Vzpomínám si že jsme si s klukama i kazetky půjčovali a v popelnici skončilo mojí rukou snad dobrých pět konzolí a to jen proto že jsem neuměl prohrávat a byl jsem nervák. To mi mimochodem zůstalo do dneška 😂
Každopádně tátovi došly nervy a řekl dost! Tady máš poslední konzoli a jak jí rozbiješ, další nedostaneš!
No nebudu Vám lhát! Konzole vydržela mnohem déle než ty předchozí ale stejně přišel den kdy to ve mne při nějaké hře bouchlo
(tipnul bych si že to byla hra Mario která mne rozpálila do běla) a milá konzole šla do kytek.
To byly časy!
Už si nevzpomenu jestli jsem „Playstation“ dostal ještě ten rok nebo mne rodiče nechali vycukat rok nebo dva ale vzpomínám si že byly vánoce, pod stromečkem kopa dárků a protože jsem nepatřil mezi nejhodnější děti na světě tak jsem toho ani moc pod stromečkem neočekával.
A ono tam toho opravdu ani moc bohužel nebylo. Každopádně se rozbaloval jeden dárek po druhým jak je tomu v naší rodině zvykem a ten asi největší a nejtěžší rodiče naschvál nechali jako poslední. Už si nevybavím co na něm bylo napsáno ale jen moje jméno určitě ne! Se sestrou jsme samozřejmě byli zvědavý a když už konečně na něj přišla řada, dostal jsem ho do ruky já abych dárek otevřel. I když byl dárek řádně zabalený a byl problém roztrhnout obal, nakonec se mi povedlo natrhnout papír tak že na mne vykoukla krabice na které bylo napsáno „Play“. V první chvíli jsem si myslel že mamka dostala asi něco do kuchyně, nějakého robota nebo něco podobného takže jsem pokračoval v rozbalování a po dalším škubnutí papírem na mne vykouklo již celé slovíčko „Playstation“.
V té chvíli mi to došlo! Jak smyslu zbavený jsem položil krabici a asi pět minut jsem doslova létal po bytě s radostným křikem. Jestli jsem se i radostí rozbrečel? Na to už si nevzpomenu ale do této chvíle jsem to mohl popsat hodně do detailů protože ta chvíle je pořád ve mě. Chvíle kterou už asi nikdy nepocítím, leda bych zítra zjistil že jsem vyhrál ve sportce 😀
To by se mi ten krásný pocit určitě zase vrátil 😂
Schválně! Měli jste možnost mít tuto konzoli už tenkrát doma? Pamatuji si že to vyšlo a bylo to drahé jak blázen, vzpomínám si na to jak mi táta říká …
Važ si toho protože jsem místo toho mohl mít čtyři úplně nové pneumatiky na Škodovku
Ke konzoli jsem také dostali nějaké demíčko a originální hru „Premier Manager 98“
Hry na Playstation tenkrát byly opravdu drahé takže jsem defakto neměli možnost si nic jiného zahrát protože na to prostě nebyly peníze. Táta mi to ovšem vynahrazoval tak že měl mladšího kamaráda který byl do toho hraní snad ještě větší cvok jak já takže měl doma Playstation který měl v sobě už zabudovaný čip a tak si sháněl vypálené hry kterých měl opravdu hodně!
Čas od času táta kamaráda pozval k nám domů. Koupili si basu piv, k tomu třeba nějakou flašku něčeho tvrdšího, kamarád vzal z domu konzoli s hrami a už to jelo!
Vzpomínám na to jak ukazoval novinky které se mi podařilo zrovna sehnat ale téměř vždy jsme skončili u hry „Colin Mcrae Rally“
To byla pecka!
Jeden ovladač a tři na hru nadržený opičáci co se navzájem předháněli v časech a nejrychlejších erzetách. Na jednu stranu si tyto opičáci konkurovali a na tu druhou povzbuzovali aby se nahráli co nejlepší časy. V prvních chvílích hra byla vždy celkem vyrovnaná a to hlavně do doby než tátovi a jeho kamarádovi začal lézt alkohol do hlavy 🤣 Pak už jsem to byl já který se střízlivou hlavou na obrazovce kraloval ️🏆 , mládí a rychlé reakce, přizpůsobení se náročným tratím pro mne nebyl takový problém jako ho mám dnes.
Teď ale zpět k naší konzoli!
„Playstation“ konzole byla díky bohu mnohem robůstnější a zničit jí už vyžadovalo určitou míru síly takže mi vydržela docela dost dlouho. Bohužel nic není nesmrtelné a i ona po nějaké té době odešla do křemíkového nebe.
Netuším jaký rok se psal ale přišli další vánoce a ježíšek mne obdaroval mým prvním počítačem. Stroj x486 který měl 16MB Ram a Windows 95(přesné parametry si už určitě nevybavím!)
Na druhou stranu si dobře vybavuji že moje zvědavost k tomuto železu byla tak velká že byl počítač každou chvíli v opravě protože se mi vždy povedlo smazat nějaký důležitý soubor pro Windows a tím už Windows nenabootoval nebo nešel zvuk apod. Tady bych měl vyzdvihnout tátovu trpělivost semnou kdy vždy se sklopenou hlavou a zklamanýma očima vždy PC vzal a nechal ho opravit. A i když mu to vydrželo dlouho, opět jsem jednoho dne uslyšel větu …
Ten počítač nechávám opravovat naposled! Jak si ho rozbiješ, nebudeš mít nic!
Jak řekl, tak se i také jednoho dne stalo!!! Protože byl počítač opět nefunkční!!!
Co zbývalo? Sehnat si někde Windows 95, (možná že to tehdy bylo ještě na disketách) a nainstalovat si systém sám!
Jako dneska si už vážně nevzpomenu od koho nebo kde jsem ten systém splašil ale vím že se mi to podařilo po několika dnech rozchodit a já mohl opět hrát!
(Nikdo z Vás si nedokáže představit mou radost a to jak jsem na sebe byl hrdý že jsem to železo rozhýbal!)
Bohužel k mému překvapení jsem zjistil že když udělám čistou instalaci systému, nebudu mít na disku jedinou hru kterou jsem tam měl což bylo pro mne poučením. Každá taková zkušenost pro mne posunula dál a posouvá dodnes.
Tenkrát co si pamatuju se mi dostalo do ruky nějaké CD (tuším že bylo z časopisu Level kde byla hra „Majesty“) která už vyžadovala 32MB paměti RAM a mne se to i tak podařilo nainstalovat a hrát. Hra se sice sekala ale já hrál a to bylo pro mne důležité protože už to graficky nebylo vůbec špatný a byla to strategie se kterými jsem tehdy neměl žádné zkušenosti. A že to bylo jen demíčko? Tak to mi vážně nevadilo protože i tak mne to zaměstnalo na dlouhé hodiny
Potom přišla éra Windows 98. Těžko říct jestli to bylo ještě na mém prvním počítači nebo jestli už jsem měl nový stroj který už si prostě jen nevybavuji ale vím že systém už jsem si uměl nainstalovat a Windows 98 se mi do ruky dostal na CD. Nevybavím si jestli jsem ho nainstaloval nebo jestli mi instalátor řekl pápá protože na to nemáš hardware.
Stoprocentně měl Windows 98 už kamarád ke kterému jsem chodil hrát.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.